Teodor Mrkvička 

obrazy komb. technika, *film

Teodor Mrkvička je bývalý student Scénografie na Katedře alternativního a loutkového divadla na DAMU. Po prvním semestru přestoupil na Filosofickou fakultu UK ke studiu Filozofie.

Již ve věku 9let začal točit krátké animované filmy a vyřezával si ze dřeva. Později během studia na Pražském Mensa gymnáziu se začal různě multimediálně realizovat. Pociťoval náklonost k architektuře, interiérovému designu a kostýmní tvorbě.

Když se seznámil se svou přítelkyní Františkou Bakošovou - budoucí studentkou katedry kamery na FAMU, tak ho velmi ovlivnila. Začal čím dál víc inklinovat k filmové a divadelní scénografii, kterou začal studovat na DAMU. Po neshodách s vedoucím atelieru ale tuto školu opustil.

Nyní se, vedle studia filozofie, zabývá dřevěnou skulpturou, 3D modelováním, módou a filmem. Do budoucna by se rád hlásil do ateliéru volného umění 1 na UMPRUM a na obor Arts and Design na Aalto university v Helsinkách.

V souboru obrazů z vícero technik tvůrce zachycuje prožitek ze 14 denní poutě po Ústeckém kraji, kde zkoumá charakter zdejší krajiny. Skrze pohotové skicy sérii posléze ztvárňuje s odstupem od temnějších věmů, které ale stále intenzivně přetrvaly do nynější podoby děl.

Sabina Lenzová 

grafika

Soubor "Pražské střechy" jsou grafiky (leptů zkombinovaných s akvatintou) vzniklých v prostředí Starého města, kde autorka studuje, a Žižkova, kde bydlí. Volné převedení zkušenosti do 2D záznamu s příbuzným charakterem pro město.

Ostrozo 

obrazy v prostorové instalaci

Meat factory

Klára Klimas 

instalace fotografií, artefakt

I whisper my prayer, wind purifies my breaths. I am already someone I want to be. It is not a solid form. Everything keeps on reassembling itself, eternal relocation. Piecing together everything I have ever experienced, eyes open/eyes shut. Sleepwalking, I am skinless and boneless. Abyss is a feather bed, a very soft one. There is no need to be afraid, there is not a such a thing as failure. Just new greetings and new goodbyes. 

Alice Habinov 

prostorová instalace

Objekty slouží jako metafora pro chorobné úpadky mysli. Autorka skrze prostorovou instalaci staví aspekty do vzájemných vtahů, s apelem na jejich vzájemné působení a tím propojení.

Nela Bártková

instalace se šperkem, analogové fotografie

Maxináhrdelník KORÁLOVÉ PERLY,

inspirující mořským životem tvorbou zaměřené na další znovu zpracování recyklovaných petlahví.

Soubor analogových fotografií 

 Léto u Babičky z Moravské Třebové 

Tomáš Hančl 

série plenérových maleb

Vize ráje

Emília Rázusová  

série maleb a kreseb

Venujem sa médiu maľby v jej rôznorodých polohách a technikách. Od klasických študijných záznamov: akvarel, akryl, olejomaľba, až po digitálnu maľbu. V týchto dielach som sa snažila znázorniť istú túžbu po blízkosti, potrebu reality, krásy, ľudskej a živej. 

Matěj Radosta 

sítotisk, kombinovaná technika 

Kdo se bojí, nesmí do lesa I.

35x50 

Les, během dne pozitivním a známým, se nyní stává prostorem pro naše vlastní obavy. Tma zvětšuje strach, který nevědomky vytváříme v mysli. Obrazy stromů a kamenů se mění v neuchopitelné, tajemné entity, které nás překvapují. Přestože víme, že podstata lesa zůstává neporušena, tma proměňuje náš pohled. Les se stává abstraktním zrcadlem naší iracionální úzkosti. Temnota zintenzivňuje strach z neznáma, a to i přes fakt, že pod povrchem jsou stále stejné stromy a keře. 

Mucholapka 

100x100

Pavouk, bytost známá svou schopností vytvářet umělecky dokonalé sítě pro lapení svých kořistí, zde najednou ztrácí kontrolu nad svým vlastním dílem. Pavučina, místo aby byla symbolem úspěšného lovu, se stává klecí, která ho uvězňuje. Síť, jež měla sloužit jeho přežití, se stala pastí na jeho vlastní chyby. Pavoukova situace připomíná, jak se někdy naše vlastní kroky stávají klamem, který zaujímá kruhovou povahu života, ve kterém jsme často konfrontováni s nepředvídatelnými okolnostmi a vlastními slabostmi.  

Jan Holemý 

instalace fotografií 

denní světlo 

paráda 

tma noci 

eskapáda 

Nikola Kovářová + Adam Vejtasa 

textilní instalace, oděvy

Zavři oči

a ponoř se do svého vnitřního světa,

pak je otevři.

A teď vítej v tom našem.

Byla to dlouhá cesta hledání sama sebe

ale i tebe.

Nekonečné snění nás přimělo dostat to z hlavy ven.

Teď tady stojíme

a už to není jen pouhý sen.